Pramen Richard v Lázních Kynžvart
Když Richardův otec, kancléř Klement Metternich, projevil zájem o založení lázní v Kynžvartě, město neváhalo, a pozemky s vyvěrajícími prameny mu v roce 1819 ihned darovalo. Kancléř nejdříve zkoumal možné způsoby využití a tak nechal minerálky testovat na technickém institutu v Praze prof. Steinmannem a švédským chemikem prof. Berzeliem. Vzhledem ke kladným hodnocením přistoupil kníže k dalším úpravám lázeňského území, nechal zachytit a klasifikovat sedm pramenů ve vývěrech vhodných k pravidelnému odběru, založil park a nechal postavit první lázeňské budovy sloužící k podávání koupelí. Kromě toho vytvořil komplexní plán budoucího pojetí lázní. Po roce 1859, kdy zemřel, na jeho dílo navázal jeho syn kníže Richard – nechal postavit první lázeňský hotel „Metternich“ (dnešní Orlík) v novogotickém stylu s výrazným erbem rodu Metternichů v průčelí budovy. Rok předtím (1862) došlo také k oficiálnímu uznání kynžvartských minerálních pramenů pražským místodržitelstvím za léčivé.
Společně s hotelem Metternich byl pravděpodobně také nad vývěrem pramene Richard postaven málo známý původní altán ve stejném stylu. Pramen byl využívaný k pitným kůrám pacientů rozvíjejících se lázní i k osvěžení místních. Richardka měla teplotu 7° a průtočnost 5,75 Seidlů (žejdlíků). V té době dosahovala jemně mineralizovaná voda těchto hodnot (v 16 uncích vody … granů):
| sulfát draslíku: | 0,0229 |
| chlorid draselný: | 0,0043 |
| chlorid sodný: | 0,0343 |
| uhličitan sodný: | 0,1452 |
| uhličitan draselný: | 0,2850 |
| uhličitan hořečnatý: | 0,1040 |
| kyselina křemičitá: | 0,2357 |
| kyselina fosforečná: | stopově |
| Volný a částečně vázaný oxid uhličitý: | 16,1932 |
V roce 1885 bylo zřízeno nové jímání do ozdobného litinového umyvadla. To bylo nahrazeno už v roce 1892 novým kamenným jímáním, jaké můžeme nalézt na místě dodnes. Nad tím byl zřízen i nový altán, stylově se přibližující k nově postavené (opět knížetem Richardem Metternichem) budově Balnea. Po další úpravě jímání bylo možné minerální vodu stáčet do lahví a distribuovat do celého světa. Ano, toto období bylo pro Richardku nejslavnější. Její depa se nacházely ve Vídni, v Paříži, v Londýně i v New Yorku. V novinách všech významných měst jsme mohli najít inzerát na „Knížecí Metternichovský kynžvartský pramen Richard – perlu Čech. Nejčistší alkalickou kyselku, zcela bez podílu železa“.
Velkou výhodou minerální vody Richard byla a je její stálost – i přes velké vzdálenosti, které v lahvích urazila, se její kvalita nezměnila. Při další analýze byla tato kyselka ohodnocena jako výtečná stolní voda, která předčí vyhlášenou minerální vodu Evian. Takto se „Richardka“ stáčela až do roku 1947, kdy bylo její stáčení do lahví kvůli špatnému technickému stavu jímání i potrubního vedení zaslepeno a zbouráno. I nadále ji ovšem bylo možné využívat ke kůře klientů lázní v altánu lázeňského parku. Toto využití trvá dodnes. V padesátých letech 20. století byla šachtice Richardova pramene opravena a prohloubena, čímž se opět zvýšila snižující se vydatnost pramene.